90ZOBRAZENÍ





Za nejaktuálnější hrozbu lidstvu a stávajícímu stavu Matky Země je považováno globální oteplování a úměrně k tomu reaguje i ekologické hnutí v západních zemích. U nás je řešení tohoto tématu zatím tlumeno velkou anti-oteplovací kampaní průmyslové lobby a modrého politického křídla.

Emise uhlíku jsou ve světě pro ekologické organizace nepřítelem číslo jedna, takže jsou vedeny jak politické kampaně organizací typu Friend of the Earth za pomoci mediálních hvězd jako jsou Radiohead tak přímé akce za zastavení uhelných elektráren.

Příkladem může být akce z června 2008, kdy fízlové v severní Anglii zatkli 29 ekologických aktivistů, kteří zastavili vlak s uhlím pro tepelnou elektrárnu.

Demonstranti vylezli na vlak a připoutali se k vagonům řetězy. Dlouhá souprava vezoucí zhruba 1000 tun uhlí tak zůstala několik kilometrů od tepelné elektrárny Drax, která je označována za největšího svého druhu v Evropě.6)

O několik dnů poté 18. června klimatičtí aktivisté ze skupiny Leave it in the Ground okupovali britskou největší uhelnou společnost UK Coals Lodge House v Derbyshire tak, že se zabarikádovali v bývalé farmě a vylezli na stromy na místě povrchového dolu.7)

Přestože životní styl Britů se dobrovolné skromnosti nebo snad ekologickému luxusu vzdaluje na hony (ne jen protože v Londýně musí jezdit popeláři každý den, aby odvezli to nekonečné množství odpadu), jsou přímé nebo symbolické akce v ochraně klimatu relativně časté.

Jednou z velkých akcí proti klimatickým změnám v Británii a jinde ve světě je Camp for Climate Action, který se dále pořádá v Německu, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandě. Každý Camp for Climate Action je protkán čtyřmi základními tématy: vzdělávání; přímé akce; udržitelný způsob života a budování hnutí pro efektivní nástroje klimatických změn odporem ke klimatickým zločinům a rozvojem udržitelných řešení. Climate Camp je založen na filozofii Do It Yourself, práce bez vůdců, sdílení zkušeností a ideálů a tvorby společných rozhodnutí. Kemp je vytvářen z mnoha lokálních skupin, které pracují během celého roku. Po Londýně během července zvaly plakáty s mottem Be prepared na Climate Camp 2008 nedaleko tepelné elektrárny v Kingsnorthu, která se stala cílem tohoto Climate Campu. Kemp se měl odehrát od 3. srpna, kdy z Londýna vyrážela skupina cyklistů na určené místo nedaleko elektrárny, do 11. srpna, kdy akce končila. Na sobotu 9. srpna byl určen Mass Action Day, kdy měla být elektrárna obléhána ekologickými aktivisty.

První Climate Camp v Británii byl v roce 2006, kdy se sešlo asi 600 aktivistů u největšího britského zdroje oxidu uhličitého elektrárně Drax v západním Yorkshiru. Deset dnů vzdělávání a udržitelného způsobu života vyvrcholilo dnem masové akce proti elektrárně. O rok později se Climate Camp 2007 uskutečnil několik set metrů od londýnského letiště Heathrow. Přes 2 000 aktivistů během týdenního pobytu podpořilo místní odpor proti stavbě třetí runwaye.

V pořadí třetí britský Climate Camp byl zaměřen proti plánu energetické společnosti E.ON (ta se již snaží proniknout na český trh a konkurovat ČEZu) a britské vlády postavit novou uhelnou elektrárnu na místě dnešní plynové tepelné elektrárny, které jsou oproti Českým zemím (kde máme jen ty uhelné) na ostrovech mnohem častější. Současně se jedná o první novou stavbu uhelné elektrárny v Británii za posledních 30 let, což nelze v dnešní době ohrožené klimatickými změnami označit jinak než debilita a pojem „čisté uhlí“, které by se zde údajně mělo spalovat, nazvat jinak než dvě nejšpinavější slova. Proč plyn ano a uhlí ne? Množství emitovaného oxidu uhličitého závisí na uhlíkovém faktoru, který udává, kolik vznikne při spalování tohoto plynu na jednotku vyrobené elektrické energie.8) Uhlíkový faktor pro různá paliva stoupá v následující posloupnosti: zemní plyn, ropa, uhlí. Z toho plyne, že z hlediska produkce skleníkových plynů je nejvýhodnější energetické spalování plynu a nejméně výhodné spalování uhlí.9)

V pátek 8. srpna vyrážím vlakem z Lonýna do Stroodu v hrabství Kent na východně od Londýna. Tam je nejbližší vlaková stanice od kempu samotného a funguje odsud kyvadlová doprava do blízkosti kempu. Ihned po nástupu do mikrobusu jsme rychle varováni před počínáním fízlů, kteří kontrolují a intenzivně prohledávají každého příchozího do kempu, stejně tak jsme školeni o našich právech pokud bychom byli zatčeni. Dostáváme informační karty pro případ zatčení, kde jsou čísla na právníky, naše práva v případě zatčení, právu mlčení, právu na jeden telefonát, právu na veganské jídlo, právu odmítnout sdělit jméno a adresu (v zemi kde mají jenom pasy a nemají občanky je tohle relativní výhoda), pasážích trestního zákona a zákona o veřejném pořádku (Criminal Justice and Public Order Act), pasážích zákona o terorismu (Terrorism Act) a mnoho dalšího. O nutnosti těchto všech informacích se přesvědčíme ještě při cestě ke kempu, kdy na nás mávají benga skrz okénko cedulí s nápisem, abychom jeli za nimi. U fízlovského checkpointu jsme všichni kompletně prohledáni včetně všech zavazadel, která si sebou vezeme. Za odměnu dostáváme od fízlů růžové papírky, kde si zapíšou naše pohlaví přibližnou výšku (jméno a adresu nedáváme), čas a místo a taky, že nemáme žádné zbraně a nástroje potřebné ke Criminal Damage (poškozování cizí věci). Kamarádka z Polska měla tu smůlu, že si sebou vezla tábornické potřeby, kde měla kudličku a nějaké otvíráky, takže to ji zabavili s tím, že jí to posléze vrátí. Asi vyhodnotili, že se jedná o nebezpečnou zbraň použitelnou proti fízlum nebo, že by tím mohla zničit ohradníky okolo elektrárny. Ať tak či tak pokračujeme všichni dále na dohled ke kempu. Vystupujeme z mikrobusu a ke kempu musíme dál pěšky, jelikož fízlové nepouštějí žádná auta dál. To postihlo i zásobování kempu jídlem a všechno se musí nosit rukama na místo. Pomáháme vzít z dodávky bedny s organickou zeleninou a neseme je směrem ke kempu. Asi dvě stě metrů před ním je velký checkpoint s opravdu dlouhou frontou, zkoušíme projít s tím, že jsme byli před 5 minutami prohledáni a ukazujeme růžové papírky. Fízlové nás nepustí ani omylem a vyžadují se opětovného prohledání. Naštěstí jako nosiči zásob jsme puštěni na začátek fronty a celé martýrium s báglama se opakuje. Pak už spěcháme k bráně kempu, kde pro vpuštění dovnitř vyžadují fízláci kontrolující u vstupu vidět růžové papírky s čerstvým časem, a poté teprve vcházíme dovnitř.

Organizace kempu je, i přesto že se jedná o DIY organizaci, na jedničku. Kempová oblast určená pro stanování je rozdělen do částí podle geografické příslušnosti a každá tato část má kuchyňský stan fungující jako společenská místnost. Dále je oblast kempu vyhrazená pro mediální centrum, kino v jurtě a několik velkých stanů, kde se odehrávají workshopy, přednášky, meetingy a další události a program kempu. Život v tomto pestrém táboře by vydal na dlouhý popis, ale jedno se musí nechat: pokus o udržitelný způsob života a ekologicky přijatelnější život. Mediální centrum bylo napájeno ze solárních panelu a větrné elektrárničky. Kino bylo poháněno dvěma cyklisty generující elektrický proud. Jídlo v kuchyních bylo vždy vegan-organické vařené na kotli spalujícím dřevo. Recyklaci odpadu snad nemusím zmiňovat. Mimochodem recyklace odpadu snad nelze chápat ani jako ekologické chování, ale spíše jako poslední záchranu a slušnost, protože ekologické je spíše odpad neprodukovat. Různě po kempu jsou rozmístěné další stany např. Reclaim the Streets, Food not Bombs, jinde prodávají anarchistickou, radikálně ekologickou, zvířeckoprávní a další literaturu stejnou jakou lze zakoupit v londýnských anarchistických knihkupectvích.

Najdeme část určenou pro Londýn (ta je samozřejmě ze všech největší), postavíme stan a jdeme do uvítacího stanu na začátku kempu, kde dostaneme příručku, kde je program workshopů a všech akcí, které se v rámci kempu pořádají, dále je v příručce všechno o organizaci (média, jak se dělá rozhodování v kempu, veřejné debaty, praktické informace o kempování, klimatická teorie, mezinárodní situace kempů, principy sebeorganizace, právní rady, rady pro přímé akce, proč volit přímé akce, taktiky a rozdělení skupin během dne akcí). Zjistíme, že se bude konat meeting pro nově příchozí ve velkém stanu a dojdeme na tento sraz, kde se shromáždí několik desítek nově příchozích včetně mě a kamarádky. Jelikož je pátek a den akcí je plánován na zítřek na sobotu, tak se informace točí především okolo organizace a rozdělení do čtyř skupin podle taktiky jak budeme postupovat.

Oranžová skupina (Orange Group) má být pestrý mírový pochod k bráně elektrárny a je pravděpodobné, že bude podpořena masivní podporou lidí, kteří přijdou až v den akcí. Jelikož elektrárna samotná je na pobřeží moře, tak modrá skupina (Blue Group) se bude snažit proniknout k elektrárně po moři na různých plavidlech, která si v průběhu kempu vyráběli nebo které si s sebou dovezli. Tato skupina již čítala asi 200 aktivistů. Zelená skupina (Green Group) se bude snažit proniknout skrz ploty a případně vniknout dovnitř. Taktika stříbrné skupiny (Silver Group) byla proniknout vzduchem pomocí pravděpodobně létajících draků, té ovšem nepřála povětrnostní situace. Blue Group a Silver Group byla taktika, která vyžadovala přípravu a účast na kempu v předchozích dnech, takže tyto skupiny byly pro nás uzavřené. Zbývalo si vybrat mezi Green Group a Orange Group. Kamarádka volila oranžové, já preferoval zelené. Problém byl, že taktika v zelené skupině vyžaduje práci ve skupině lidí, kteří si navzájem věří a mohou se na sebe spolehnout v případě nouze. To psali i v rozdaných publikacích pro taktiky přímé akce (týká se Green Group). Byly tam nejen známé informace o tom, co dělat, jak se chovat, co si vzít sebou a co nikoliv, ale také o taktice tzv. affinity groups a buddy systemu, jak pracovat ve skupině lidí při přímých akcích. Buddy skupina jsou 2 -3 lidé kteří jsou pořád spolu a dávají pozor jeden na druhého během akce. Být v buddy znamená nikdy neopustit partnera – což zaručuje, že nikdo nebude zapomenut. Affinity groups jsou skupiny je obvykle skupina 6 – 12 lidí, kteří provádí přímou akci spolu a podporují se emocionálně nebo v případě zatčení. Affinity group se běžně skládá se z několika buddy skupin.10) Zatčení na čtyři dny bez udání obvinění, možnost odebrat DNA a otisky prstů, právo na překladatele, na odmítnutí udání totožnosti11) a další informace byly něčím novým a liší se od situace v Čechách. Varování před možnou infiltrací v kempu ze strany fízlů navíc dost komplikovala možnost přidat se k někomu dalšímu. Nikdo s dostatkem soudnosti si nepustí do affinity group někoho neznámého. O riziku a případech infiltrace klimatických aktivistů v Británii varovali i v letním čísle časopisu The Ecologist. Organizace Plane Stupid, bojující proti letectví formou blokád a přímých akcí, byla infiltrována a po roce odhalila tato ne-hierarchicky organizovaná skupiny agenta Toby Kendalla z C2i International (soukromá „bezpečnostní“ firma), který se podílel na jejích akcích a setkáních. Podle Undercurrents, radikální tiskové kanceláře, přichází opět s aférou Tobyho Kendalla řetězec dalších podobných pokusů o infiltraci.12)

Večír trávíme u ohně nedaleko Londýnského stanu a k poslechu hraje menší soundsystém připojený ke dvoukolu, je to ten oblíbený z Critical Mass. Potkáváme španělského kamaráda z Londýna, které byl také při obraně squatu v Hackeny. To pomůže při rozhodování, se kterou skupinou se zítra vydat. Kamarádka jde s Orange Group, která by měla být relativně bezpečná. Spolu s kámošem ze Španělska a jeho kámoškou z Jižní Afriky utvoříme buddy a půjdeme zítra ráno se zelenýma. Dále se dozvídáme informace, že zelená skupina vyráží dříve než bylo oficiálně oznámeno takže jdeme spát ať zítra vstaneme včas.

Shot down Kingsnorth!!!

Ráno se v londýnském stanu setkáme a jdeme na sraz Green Blocku, kde se shromáždilo již několik desítek aktivistů a aktivistek. Na místě je i několik lidí v reflexních vestách s nápisem: „legální pozorovatel“, kteří jsou vybaveni psacími potřeby a dalším náčiním pro monitoring očekávaného násilí na aktivistech ze strany fízlů, kterých jsou na místě a v okolí kempu stovky (alespoň podle odhadu z množství policejních dodávek u příjezdové cesty ke kempu). Elektrárna Kingsnorth je od nás 3 míle (asi 5 km) na západ (na východ od elektrárny je moře) a podle map, kterými jsme vybaveni nás čeká přeběhnout několik polí místních farmářů. Při vyjednávání projevili farmáři strach o jejich úrodu, proto jsme byli předem upozorněni na to nedělat pokud možno škody na polní biomase.

Poslední lidé si dopisují fixou na ruce telefonní čísla na právníka nebo někoho blízkého pro případ zatčení. Po osmé hodině vybíháme z místa srazu v počtu asi sto až sto padesát aktivistů a aktivistek a přeskakujeme zadní plot kempu. Naše skupina neunikne pozornosti hlídkujících fízlů, ale jejich křik nás už nemůže zastavit. Naším cílem je dosáhnout elektrárny a ukázat, že nás zájmy nadnárodního kapitálu nezastaví. Běžíme po polní cestě a v ústrety nám přijíždí první fízlovská dodávka, kterou obíháme aniž bychom uhnuly z našeho směru. Už nad námi krouží vrtulník s bengama a na nejbližší silnici je několik dodávek s pár desítkama fízlů, kteří nás nechtějí pustit dál. Dochází k prvnímu mlácení lidí a vyhrožování zatčením pokud přejdeme silnici na druhou stranu k našemu cíli. Zastrašit se nenecháme a snažíme se zátarasy obejít, ale bohužel se fízlum podaří naší skupinu rozdělit, prvních asi sto lidí míří k elektrárně nejbližší cestou a naše skupina asi 30 aktivistů a aktivistek je následuje po polních cestách, tak abychom se vyhnuli dalším blokádám fízlů. Snažíme se běžet a přesouvat co možná nejrychleji směrem k elektrárně, potkáváme po cestě několik aktivistů na kolech, kteří nás informují o situaci v okolí elektrárny. Přidávají se k nám novináři z Indymedia, kteří běží dále s námi. Po kratší poradě, kde se probere a prodiskutuje další postup se vydáváme dál na elektrárnu. Protože my Kingsnorth sejmeme!!! Dobíháme na dohled plotů elektrárny, kde vidíme armádu fízlů v reflexních vestách, fízlovské dodávky, fízly na koních. Rozhodneme se přijít k elektrárně z jihu a tak dále běžíme po louce a následuje nás fízl na terénní motorce, kterému utíkáme za ostnatý drát. Když jsem sto až dvě stě metrů od elektrárny vidíme druhou větší skupinu Greeen Blocku na pobřeží jak se pohybuje podél plotu elektrárny blíže k nám. U plotu elektrárny se spojíme opět dohromady, ale zdá se, že nás trochu ubylo. Od elektrárny nás dělí první drátěný skládací plot, další v zemi zapuštěný plot z kovových tyček, vodní příkop a poslední plot s vysokým napětím, za kterým již bylo několik fízlů se psy a kamerami. U naší početné skupiny je pár hlídkujících fízlů, dva na motorkách a několik novinářů.

Je čas na akci dokud nepřijdou posily zásahové jednotky. Nemáme žádné nářadí jako pily, francouzáky nebo kleště takže skupina maskovaných i nemaskovaných aktivistů a aktivistek rozebírá díly prvního plotu ukotveného jen betonovými bloky a použije je pro překonání druhého plotu, který přeskočí první aktivista, který bere další díly plotu na druhou stranu. Takto se na druhou stranu dostane ještě mnoho dílů plotu, zatímco přeskakují za druhý plot další a další aktivisti a aktivistky. Kusy plotu se použijí i na překonání vodní zábrany a dále přistávají na plotu s vysokým napětím i další díly plotu. Takže zjišťujeme, že elektrický plot je bez elektriky. Několik desítek aktivistů již překonalo druhý plot, ale většina zůstává před ním, což je vzhledem k přítomnosti a monitoringu policie pochopitelné. Dochází k roztažení transparentů na „elektrické“ zábraně několika aktivisty, další transparent je roztažen na plot prostřední. Novináři fotí jako o život a blíží se zásahová jednotka, které se aktivisti a aktivistky snaží zabránit odstranit díly plotu umístěné na druhém plotu. Po menší strkanici fízlové vyhrávají a několik aktivistů se snaží dostat zpět za prostřední plot. Dochází i prvnímu zatčení, kdy jeden aktivista hrající si na hrdinu přeskočí z elektrického plotu do náruče několika fízlum. Pochopíme, že končí možnost dále postoupit a část aktivistů míří pryč od elektrárny a my se stahujeme k pobřeží, kde jsme svědky jak člun s pěti aktivisty a aktivistky z Blue Group pluje směrem k elektrárně. Posádka táhne člun přes bahno odlivu a nevyčkává asi ze strachu před fízly na člunech na příliv, ale brodí se bahnem k molu, kde roztáhne transparent. Další aktivisté a aktivistky jim jdou v ústrety a pomáhají jim, což jim od blížících se fízlů nepomůže.

Setrvání na místě vyhodnotí naše buddy skupina jako zbytečné a kontraproduktivní a s dalšími lidmi vyrážíme zpět. Na polní cestě slyšíme jak tlampač vrtulníku vyhrožuje aktivistům u brány elektrárny, kde by měl probíhat mírový pochod, proto měníme směr a jdeme je podpořit. Zjišťujeme, že na plotě elektrárny je početná skupina klimatických aktivistu a aktivistek a další stovky jim míří v ústrety po silnici. V davu u plotu elektrárny zahlídneme rudočerné vlajky. Vyhodnotíme, že dostat se k plotu elektrárny přes pole není vhodné řešení. Přidáme se proto k pochodu, který už se pohybuje směrem pryč a setkáváme se s kamarádkou, která je ráda, že nejsme zatčeni. Vydáváme se společně při vyprávění událostí zpět do kempu na zasloužený relax a veganské organické jídlo. Další postup k bráně elektrárny je díky masivní přítomnosti fízlů nemožný a riskantní.

Zpátky v kempu odpočíváme, jíme, prohlížíme, co jsme předchozí den nestihly. Večír se koná velký meeting ve velkém stanu za účasti několika set účastníků. Lidé se hlásí o slovo a diskutuje se o událostech a taktice, vystřídá se několik desítek speakrů a jejich proslov je vystřídán buď nesouhlasným třesením rukou nebo souhlasným potleskem. Hodnotí se počet zatčených a chválí se hrdinské činy, kdy například někteří aktivisté osvobodili zatčenou aktivistku, a další dnešní události. Zalíbí se mi především práce bez vůdců a všeobecné rozhodování většinou přítomných. Nechápu, jak tak velká akce může fungovat bez vedení a na decentralizované struktuře regionálních skupin a sklízí to u mě obdiv. Večer se koná menší oslava ve velkém stanu, při které přítomní tančí na beaty od DJs a sledují záběry ze života kempu promítané na střechu stanu.

V neděli ráno se pomalu loučíme, navštívíme poslední workshopy a odcházíme z kempu směrem na autobus, který nás doveze do Stroodu odkud pokračujeme zpět do hektického Londýna. Zpětně se dozvím, že bylo zatčeno během celého kempu 100 aktivistů a aktivistek, z toho asi polovina během Mass Action Day. Pravděpodobně velká část jich byla zatčena při bráně elektrárny s Orange Group, jelikož někteří radikální aktivisti dorazili do Kingsnorthu v době, kdy byla Green Group již na cestě k elektrárně. Je třeba si uvědomit, že taková akce nemá jen protestní charakter, ale hlavně výchovný a vzdělávací. Mohu jen litovat, že jsem se účastnil jen na tak krátkou dobu.

Zajímavá v souvislosti s elektrárnou v Kingsnorthu je i zpráva o verdiktu Královského soudu ve Velké Británii, který osvobodil šest aktivistů Greenpeace, kteří pomalovali 200 metrů vysoký komín této elektrárny a byli obviněni z poškozování cizí věci a způsobení škody 30 tisíc liber. Obhajoba byla postavena na tom, že měli legitimní omluvu, neboť konali ve stavu “krajní nouze” vedeni snahou chránit majetek, a to v celosvětovém měřítku, před hrozícími dopady klimatických změn, zčásti též způsobených spalováním uhlí. Co však toto rozhodnutí znamená pro energetickou vládní politiku Británie? Ve světle verdiktu plány na vybudování nové uhelné elektrárny v Kingnorthu svědčí nejen o naprosté neschopnosti vlády čelit klimatické změně, ale bohužel i o tom, že celá její politika je vedena špatným směrem.13)