195ZOBRAZENÍ



Dějiny habsburské monarchie od poloviny 19.století provázely i názory na její reformu. Jeden z prvních návrhů pochází z pera velkého českého historika a politika Františka Palackého, který navrhoval uplatnění etnicko-jazykového principu při federalistické přestavbě mnohonárodnostní říše.

Rakouská sociální demokracie přijala na svém sjezdu v Brně r. 1898 národnostní program, který žádal přetvoření Rakouska v ,,demokratický národnostní stát spolkový", ve kterém by historické hranice korunních zemích byly nahrazeny samosprávnými jednotkami určenými podle jazyka obyvatelstva.

V roce 1906 vyšla kniha sedmihradského Rumuna Aurela Popoviciho ,,Spojené státy Velkého Rakouska". V ní obsažený projekt reformy habsburské monarchie věcně vykazuje řadu prvků společných s návrhem Palackého i s návrhy sociálnědemokratickými. Popovici uzavírá svou knihu výzvou: ,,Čas kvapí, říše potřebuje pomoc, všechny národy jsou v táboře rakouském a čekají na osvobození od jha dualismu, na císařův osvobozující čin. Okamžik je historický a rozhoduje navždy: má habsburská říše existovat, nebo zahynout? Ještě se vše může obrátit k dobrému, všechno může být zachráněno.Platí: teď, anebo nikdy!"

Theodor Sosnovski poradce následníka trůnu: ,,Tato knížka musela působit na takového muže, jakým byl František Ferdinand, jako zjevení: to byla cesta, která vedla k ozdravení sjednocení budoucí říše! To byl muž, který měl ukázat tuto cestu! Velké Rakousko! To bylo správné slovo, pregnantní pojem, který potřeboval jeho vlastní, politický ideál! A Velké Rakousko se stalo heslem, které charakterizovalo politiku následníka trůnu a bylo nadšeně přijato ve všech kruzích, kde se myslelo a cítilo rakousky."

Dualismus

,,Dualismus je největším neštěstím, dominantní postavení Uher, popřípadě hrstky Maďarů, je zcela neoprávněné a škodlivé pro mocenské postavení monarchie. Já, jako následník trůnu, mohu být, vzhledem k císařově věku, kdykoliv povolán na trůn a bude mě čekat nezáviděníhodná úloha vládnout této říši. Mám tedy povinnost se zabývat tím, co musí být učiněno, aby byly změněny a nově pevně vybudovány státoprávní základy monarchie. Přemýšlel jsem o tom v mnoha bezesných nocích a stále znovu jsem dospíval k přesvědčení, že musí být důkladně změněny vztahy k Uhrám. Je proto nutné odstranění dualismu a návrat k jednotné společné monarchii."

Rakousko-uherské vyrovnání považoval následník trůnu za zlo, které ničí říši a oslabuje dynastii. V dopise Karlu Schwarzenberkovi píše:,,Toto vyrovnání je největší neštěstí, které vydobyli na ubohém císaři po neštěstí v roce 1866, hospodářsky nás ruinuje a ruinuje celou monarchii. To křičí až do nebes, co Maďaři provádějí!"

František Ferdinand své mínění o maďarské politice dával najevo i tím, že se vyhýbal stykům s nejvýznačnějšími maďarskými politiky. A pokud musel nějakého maďarského politika přijmout, neproběhlo takové setkání harmonicky.

,,Ano, ti by chtěli všechno maďarizovat, ta banda. Jeho Veličenstvo naléhalo, abych jednoho z těch chlapíků přijal. Nejdřív jsem vzdoroval. Nakonec jsem musel splnit přání Jeho Veličenstva. Přijal jsem hraběte Andrássyho. Vykládal mi o zákoně o odvodu branců. Přirozeně za tím vězel úder dýkou proti armádě. Nechal jsem ho klidně domluvit a potom jsem mu řekl: Můžete se dnes vyrobit tolik zákonů, kolik chcete. Jestliže však mi Prozřetelnost neodejme hořký kalich a já budu jednou rozhodovat, pak nebudu dbát zákonů, které vedou k ochromení armády. Nechť si to pánové uherská hrabata zapamatují. Pak jsem ho propustil. Víte, jak chlapík vypadal, když se vypotácel? Takhle byl bledý (František Ferdinand ukázal na arch bílého papíru, který ležel před ním na stole)."

V letech 1910-1911 nechal František Ferdinand připravit program konkrétních opatření, kterými by měl, až se po smrti Františka Josefa stane panovníkem, zahájit svou vládu jako František II. Dal vypracovat harmonogram akcí, kterými by nejen převzal moc, ale zároveň zahájil reformu říše. Hlavním autorem programu byl náčelník následníkovy vojenské kanceláře podplukovník Alexander Brosch, dále se na jeho vypracování jako poradci podíleli: Heinrich Lammasch, Edmund Steinacker, Josef Kristóffy, Ottokar Czernin, Milan Hodža a baron Eichhoff.

V manifestu, jenž měl následník připravený a kterým se chtěl po svém nástupu na trůn obrátit na Naše národy, prohlašoval: ,,Naším zásadám rovnoprávnosti všech národů a stavů odpovídá, že budeme usilovat o to, aby každému národnímu kmeni monarchie byl zaručen národní vývoj, pokud o něj bude usilováno v jejím rámci. Dále se chceme veškerou Naší silou zasadit o konečné odstranění jazykového zápasu v monarchii, který po desetiletí brzdí kulturní a hospodářský vývoj; nechť žijí národy podunajské monarchie, které k sobě historicky a geograficky patří, v bratrské lásce, nechť soutěží jen o palmu hospodářského a kulturního pokroku."

Byl připraven i první armádní rozkaz, kterým by se nový císař přihlásil k armádě jako záruce jednoty a velmocenského postavení habsburské říše:

"Vojáci !

 Po staletí byla slavná stará armáda ve štěstí i neštěstí, ve válce i míru, nejpřednější a nejspolehlivější oporou trůnu, nejvznešenější zárukou velmocenského postavení monarchie. Dynastie a armáda nejdůrazněji ztělesňují jednotu říše, která, vzdor všem bouřím a jednostranným snahám, byla až dosud šťastně zachována. Jednotná musí být také v budoucnosti nikoliv jen říše, ale také vojsko, tato nejdůležitější součást ozbrojených sil.

 Pod starobylími zástavami a znaky, jež posvětila staletí, bude vojsko a válečné námořnictvo, jestliže se Bohu zlíbí, bojovat za císaře a vlast, nedotčeno všemi národnostními a sociálními proudy, stát pod jednotným velením, bude jen nástrojem svého Nejvyššího vojenského pána."

Nadnárodní, jednotná, císaři osobně oddaná armáda měla za úkol mocensky zajistit reformy, kterými chtěl František Ferdinand upevnit, obrodit její vitalitu a mezinárodní postavení. Společným prvkem všech reformních pokusů byla snaha odstranit dualismus, odstranit rozdělení říše na dvě poloviny, na dva státy, jejichž svazky byly stále více oslabovány.