209ZOBRAZENÍ

Už v době přípravy vládního zákona se vedla hlasitá diskuse, zda zákon má stanovit  minimální výši majetku (vkladu) nadace a jestli ano, pak jakou. Proti takovému ustavení se stavěli někteří politici, kteří v něm spatřovali omezování práv zakladatele, ale i většina stávajících nadací, protože se obávaly, že "na to nebudou mít", a že tedy zaniknou. Vláda se ve svém návrhu přiklonila ke stanovení velmi nízké hranice, a to 200 000 Kč.

V poslanecké sněmovně doznal vládní návrh velkých změn. Poslanecká sněmovna především ustavila dva různé nadační subjekty - nadace a nadační fondy - a změnila tak sám název zákona, který tento fakt reflektuje. Nově definuje nadaci jako účelové sdružení majetku zřízené pro dosahování obecně prospěšných cílů, jehož majetek se dělí na nadační jmění a ostatní majetek nadace. Nadační jmění je definováno jako "peněžní vyjádření souhrnu peněžitých

i nepeněžitých vkladů a nadačních darů zapsaných v nadačním rejstříku". Tento pojem zhruba odpovídá to

mu, čím je v anglofonním světě "endowment", v naší tradici navazuje na dřívější pojem "nadání". V čem je smysl vyčlenění části majetku nadace do nadačního jmění -  endowmentu? Základním cílem každé nadace je být zdrojem finančních (či jiných majetkových) prostředků pro třetí osoby. Chceme-li tedy nadacím umožnit být trvalým subjektem, trvalým zdrojem financí pro třetí osoby, musíme jim umožnit, aby svůj majetek zmnožovaly. To mohou dělat jednak tím, že budou neustále získávat dary  všemi způsoby, kterými neziskové organizace peníze získávají. Dalším obvyklým způsobem zmnožování majetku je podnikání a užívání výnosů majetku. Právě v tomto duchu upravuje zákon ve znění poslanecké sněmovny možnosti zacházení s nadačním jměním (endowmentem): poslanecký návrh přejímá všechna základní pravidla nakládání s majetkem nadace, předložená již vládou, zpřísňuje pravidla pro podnikání, ale na druhé straně jim dává velké výhody. Nadace, stejně jako ve vládním návrhu, nesmí podnikat vlastním jménem kromě explicite vyjmenovaných činností a může se podílet pouze na podnikání akciových společností, a to ještě jen v míře omezené zákonem. Nadační jmění nesmí být po celou dobu trvání nadace zcizeno. Zákon udává ještě další omezení pro zacházení s nadačním majetkem. Navíc smí nadace pro svou činnost (ať už pro příspěvky nebo na vlastní režii) používat pouze výnosy z nadačního jmění

(a samozřejmě svůj ostatní majetek). O výši nadačního jmění a jeho změnách rozhoduje výlučně správní rada (v prvním okamžiku zakladatel) a každá změna musí být zanesena

do nadačního rejstříku. Zato jsou výnosy z nadačního jmění (nikoliv tedy výnosy z celkového jmění nadace, ale pouze výnosy z registrovaného "endowmentu") osvobozeny zcela od daně

 z příjmů. Tím se otevřela možnost pro vznik "klasických" nadací -  sdružení majetku, z něhož se rozdělují pouze výnosy. Ale náš zákon umožňuje, aby nadace získávaly svůj majetek smíšeným způsobem,    tedy jednak výnosy, jednak dary, eventuálně i z vlastní činnosti vymezené zákonem. U tohoto bodu se v parlamentu znovu otevřela diskuse nad tím, zda zákon má či nemá stanovit minimální výši "endowmentu", se stejnými argumenty, jako již dříve

u vládního návrhu. Nakonec se parlament shodl na stanovení minimální výše nadačního jmění na 500 000 Kč a navíc se usnesl, že se výše nadačního jmění nikdy nesmí pod tuto hranici snížit.  K tomu snad jen malou poznámku. Pokud by nadace měla žít jenom z výnosů nadačního jmění, pak by výnosy takto stanoveného minima nestačily nejspíš ani na zaplacení toho, co jí ukládá zákon: podvojné účetnictví a audit.

Nadační fond je rovněž účelovým sdružením majetku zřízeným pro dosahování obecně prospěšných cílů, ale jeho majetek není na rozdíl od nadací rozdělen na "endowment" a to ostatní. Tedy ani žádný z jeho příjmů není zcela osvobozen od daně z příjmů. Navíc mu zákon nedovoluje podílet se na podnikání akciových společností.  Zákon však pro nadační fondy nestanoví žádnou minimální hodnotu jejich majetku při registraci ani nikdy později a poněkud změkčuje některé kontrolní mechanismy.   Zatímco nadace musejí mít svou roční účetní závěrku ověřenu auditem bez ohledu na roční objem nákladů a výnosů, nadační fond se tomuto pravidlu musí podrobit pouze tehdy, je-li úhrn jeho ročních nákladů nebo výnosů vyšší než

3 000 000 Kč. Tím jsou nadační fondy spíše instrumentem pro "přerozdělování darů", než

pro vytváření vlastních zdrojů. Tomuto typu nadačního subjektu odpovídá činnost většiny stávajících nadací, které udělují příspěvky třetím osobám. Tím zákon ve znění poslanecké sněmovny umožnil velké část

i stávajících nadací, abych tak řekla "malých" svým objemem majetku, ale velkých svou důležitostí pro regionální a místní rozvoj, aby ve své činnosti mohly pokračovat bez likvidace. Navíc ještě zákon v poslaneckém znění přidal k přechodným ustanovením možnost přeregistrace stávající nadace na obecně prospěšnou společnost bez likvidace, čímž většina stávajících nadací, která chce ve své činnosti pokračovat, má možnost

se přeregistrovat na některý z vyjmenovaných typů občanských organizací. Poslanecké znění zákona též nechává větší pravomoci zakladateli (např. může změnit pravomoci správní rady), ale zpřísňuje některá kriteria.    Např. požaduje, aby členové správní rady a revizní komise dokládali svoji bezúhonnost výpisem z trestního rejstříku, svěřuje do pravomoci soudu odvolání členů správní rady a dozorčí rady v případě, že tak správní rada ve stanovené lhůtě neučiní. §21. odst.1 nově stanoví, že majetek nadace nebo nadačního fondu smí být použit jenom jako nadační příspěvek (anebo na správu nadace, jak bylo stanoveno i ve vládním návrhu).   Tzn.,  že nadace nemůže vykonávat žádnou vlastní činnost, přesněji každá její vlastní činnost je považována za správu (např. všechny činnosti podle §23, odst.1 -  kulturní, společenské, sportovní akce). Jsou zpřísněna i některá další ustanovení, např. týkající se výroční zprávy atp.

Bohužel poslanecká sněmovna podle mého soudu neodstranila všechny nedostatky vládního návrhu zákona.  Poněkud problematický je např. požadavek, aby organizační složka zahraniční nadace vytvářela nadační jmění v ČR, aby vydávala svou výroční zprávu atp. To všechno jsou podmínky, které značně zvyšují náklady zahraniční nadace na vytvoření své pobočky. Domnívám se, že v důsledku tohoto zákona budou zahraniční nadace otevírat  své pobočky raději v okolních zemích, kde jim nejsou stavěny takové překážky, což není pro náš občanský sektor zrovna dobrou zprávou. Jiným nedostatkem je přílišná popisnost zákona. Např. tam, kde zákon stanoví, že počet členů správní rady musí být dělitelný třemi, a to jenom

z toho důvodu, aby se zákonodárcům dobře popisovalo obměňování členů správní rady po třetinách. (Naštěstí je umožněno zakladateli toto pravidlo pozměnit. Ale běda, kdyby na to zapomněl: pak nelze nikdy přijmout jednoho nového člena správní rady, musíte vždy přijmout tři najednou!)

Mnohem závažnější jsou dvě technická opomenutí legislativního odboru poslanecké sněmovny, jichž si je poslanecká sněmovna po upozornění senátem vědoma: zákonem o nadacích

a nadačních fondech se novelizují některé další zákony. Podle občanského zákoníku je možné nadaci zřídit závětí a novela opomněla v tomto místě zařadit i nadační fond. V části, doplňující některé související zákony, zákon o nadacích a nadačních fondech též opomněl zařadit nadační fondy do §4 odst.1 písm. k) zákona o dani z příjmu, podle něhož jsou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny mimo jiné "podpory a příspěvky z prostředků nadací". Poslanec Michal Prokop ve své závěrečné zpravodajské zprávě nabídl poslanecké sněmovně možnost tyto dva poslední nedostatk

y, které evidentně nebyly záměrem zákonodárce, napravit novelami občanského zákoníku a zákona o dani z příjmů. Tyto novely se připravují.

Největší diskuse se ale nejspíš povedou kolem omezení podnikání nadací. Hlavním cílem nadací je vytvářet finanční zdroje a poté je rozdělovat. Ale zdá se, že zákon je příliš restriktivní, a že díky tomu se budou reálná hodnota a výnosy nadačního jmění ztenčovat.